Gabriela Pelikánová (*1974) – pracuje jako kurátorka v Galerii výtvarného umění v Ostravě; kromě pravidelných výstavních projektů v Kabinetu grafiky v ostravském Domě umění, v nichž se zaměřuje na prezentaci bohatého sbírkového fondu galerie, se věnuje i bohaté přednáškové činnosti. V ní se zabývá prezentací života a díla významných umělců české výtvarné provenience, přičemž velký důraz klade na umění našeho regionu.  Mezi její oblíbené aktivity patří i průvodcovská činnost, kdy se hlavně specializuje na dějiny Ostravy v období první republiky.  

Anotace připravované přednášky:

Není Uprka jako Úprka

Některé rodiny jsou vyvolené, dokladem toho jsou i Uprkovi, kdy starší Joža (1861-1940) se stal malířem a mladší Franta (1868-1929) sochařem. U obou bylo nejpodstatnějším inspiračním zdrojem místo jejich narození, Moravské Slovácko. Joža Uprka vystudoval malířství na Akademii v Mnichově, po absolutoriu cestoval do Francie, Anglie, Belgie, Holandska a čerpal podněty ke své tvorbě. Nejvíc jej ovlivnil francouzský impresionismus, jehož formální prvky začal využívat v obrazech plných slunce a syté barevnosti. Svým ojedinělým mistrovstvím si postupně získával velké renomé, dokladem toho byla i návštěva vynikajícího francouzského sochaře A. Rodina v malířově ateliéru v Hroznové Lhotě v roce 1902. Joža Uprka byl jedním z iniciátorů vzniku Sdružení výtvarných umělců moravských, spolku, majícím centrum v Hodoníně, díky němuž začala být mnohem více prezentována tvorba tehdejších moravských výtvarníků na výstavách. Členem tohoto sdružení byl i Franta Úprka, získávající zkušenosti v ateliérech tehdejších předních tvůrců – sochaře Antonína Wagnera a Bohuslava Schnircha. Jeho realizace můžeme nalézt na fasádách významných budov nejen na Moravě, ale i v Praze a v dalších městech republiky. V Příboře se s nimi např. můžeme setkat na fasádě Masarykova gymnázia.

Možná vás překvapí rozdílná transkripce jmen obou bratrů – Joži Uprky a Franty Úprky – mohlo jít o záměrné odlišení, ale i o doklad jisté nevraživosti, která mezi nimi dlouhá léta panovala.

                                                                Gabriela Pelikánová